Dnes byl spuštěn náš nový blog. Prosím sledujte jej.  Číst zprávy tohoto blogu je možné i přes RSS kanál.

Pane, za pravdu díky ...

(ale i přes to, že ... DÍK je jen REZ pravdy, jak říká GURU Dr.Pharm.Miroslav Polomik)

P R A V D A    je:

0. Podzemní, tehdy, když používá urážky, výsměch, ponižování, podvod, násilí  - tato pravda svědčí o naší osudové  „vykolejenosti“,  naprosté labilitě ,  bez normálního „ukotvení“ v „obyčejném“  lidském životě.

1. Přízemní, když jde o její  “lidský výklad” – s touto pravdou se každý den potýkáme, žijeme s ní, řídíme se podle ní (chceme i nechceme jí věřit ...),

2. Nadzemní, ta je sice lidská, ale “odhlížející” od lidskosti – k této pravdě je těžké se dostat, protože  je šokující, až “ z d r c u j í c í ” a velmi těžko pochopitelná, protože záměrně  nevidí, ani neuznává lidský pohled a měřítka. Jde o takový zvláštní „objektivismus“.

     a

3.“Nebeská”, pravděpodobně Boží – tu jsme nikdy ovšem neznali, neznáme a znát zřejmě nebudeme (prostě jsme ji  dosud nepoznali kvůli její skutečné „nepoznatelnosti“  (Marx měl asi svatou pravdu,  přinejmenším z poloviny)     –   protože   „ ř e č i   B o h a“  vlastně rozumět nelze„  – rozumíme a chápeme jen „příběhy  lidí“ a to ještě  jen v tzv. lidštině).

24.5.2012

O.H. 70

OBSAH :

1. O NIĆEM

2. O BEZRADNOSTI

3. O POVIINÉ SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ VE ŠKOLE

4. O UPŘÍMNOSTI

5. O ODPOVĚDNASTI A ZODPOVĚDNOSTI

6. Z DÍTĚTE DOSPĚLÝ

7. VÝBĚR PARTNERA

8. LEŽ MÁ DLOUHÉ NOHY

9. O ZBYTEČNOSTI

10. O VZTAHU

11. O HŘE

--------------------------------------------------------------------------

Blog (1) O NIČEM

5.10.2011 v 17.45 hodin

O NIČEM

Je to TĚŽKÉ téma a kde začít ? Tak třeba u VESMÍRU. Podle některých lidí se dá všechno spočítat i vznik vesmíru, tedy  "velký třesk".

Ptám se ale, co že je to spočítatelné - datum, počet letících kamenů, mléčná dráha, nebo co vlastně ? Je to samozřejmě nesmysl. Teorie relativity je výmluvná, ale v tom, že je skutečně RELATIVNÍ. Absolutní, není nic(1). Tyto výrazy jsou použitelné jenom jako pojmenování pro něco, o čem si člověk myslí, že to pochopil. Co vlastně může člověk pochopit - příčiné vztahy, vlastnosti JEDNÉ hmoty v konfrontaci s JINÝMI hmotami. Podstatu však nikoliv, leda jen tzv. zástupnou podstatu(2), tedy svou představu o podstatě. Kdyby totiž člověk skutečně chápal podstatu, dovedl by jí měnit, ale on však dovede měnit jenom svoje pohledy na věc(3) - i když tomu říká práce, organizace, zpracovávání, výroba a všelijak jinak, jako například vynalézání a vytváření(4). Ano, ale co vynalez - pro "VŠECHNO" předpoklady již musely existovat. Všechny tzv. nové předpoklady(5) jsou ve skutečnosti odhalená již "známá" tajemství. Originalita člověka je jenom odraz zahledění se do sebe, do svých daných možností a schopností, které mu byly DÁNY(6).

5. října 2011

"Příkecky"

ad(1) Absolutní není nic - že by. No tak úplně si jistý nejsem. Co když připustíme, že VŠECHNO je absolutní. Co potom ? My si prostě vymýšlíme: Absolutní, relativní, jistý, nejistý, je to, není to, stojí to, teče to, sype se to, maže se to - je to a najednou nic (život - smrt). Jak to tedy vlastně je ? Že víme a současně NEVÍME !?

ad(2) Zástupná podstata - tedy, to jako by byla "nějaká" PODSTATA, ale protože ji nechápeme, vedeme ji jako JINOU PODSTATU. Problém je určit (ale čím ?), která je která.

ad(3) Měnit svoje pohledy na věc - a to taky děláme, prší: Je ošklivo, svítí sluníčko: Je krásně, atd.

ad(4) Vynalézání a vytváření - hledání cestiček, způsobů použití (zneužití), přejmenovávání, pokus-omyl, hledání vizí, extrapolace, retrospektiva, popření a negace ...

ad(5) Nové předpoklady - v čem jsou nové tyto předpoklady, v objevení nového využití, nového kritéria užitečnosti (škodlivosti-ukončení nádorového bujení "jiným bujením" ), vývoj technologie, změna přírodních podmínek, móda ...

ad(6) Dané (byly dány) možnosti a schopnosti - Kým, nebo čím byly dány. To prostě zatím (nebo provždy) nevíme ...

20. října 2011

Blog (2) - O BEZRADNOSTI

26.10.2011 V 18.31 hodin

O BEZRADNOSTI

Jsem zcela bezradný, jak začít. Trochu klamu - musím začít myslet a hledat odpovídající myšlenky a nápady. Co to je ta "protivná" vlastnost BEZRADNOST ? Mluvím o "VLASTNOSTI", protože normální bezradnost (1) se snadno překoná. Trvá jen chvilku a rozhodně nám nezpůsobí ani depresi, natož smrt. Je to jen jedna nenadálá starost navíc, se kterou si poradíme dříve, nebo později. Prostě si s ní poradíme. Ale BEZRADNOST, JAKO VLASTNOST, to je něco jiného. Je to jakési navrstvení předchozích nevyřešených bezradností (2) v pocit, že jsme prostě bezradní, nikoli ad hoc, ale takřka setrvale. Dalším pojmem navazujícím na vlastnost bezradnosti je NEROZHODNOST. Totiž, lecjaká řešení nás napadají, ale bojíme se určit "prioritu řešení"(3), učinit VOLBU té "správné" reakce, řešení problému. PROBLÉM je také navazujícím pojmem v úvaze o bezradnosti. Protože "vystupňovanou problematičností"(4), kterou v rozhodovacím procesu určujeme sami, činíme problém obtížně řešitelný, až neřešitelný s vyustěním do "stavu bezradnosti". Tento stav mysli hlásí: Nevím si rady a ani nevidím nic, nebo nikoho, kdo by mi mohl poradit, nebo dokonce - nikdo mi nedokáže poradit ! Když ovšem vezmeme v úvahu úzus, že VŠECHNY PROBLÉMY LZE VYŘEŠIT, samozřejmě i se ztrátami, neuspokojením "úplným", nebo třeba i"definitivním". Také zde použiji slogan o "prohrané bitvě, ale né válce". Jsou samozřejmě i PROBLÉMY OSUDOVÉ a osudová rozhodnutí. Těmi se tu ovšem zabývat nebudeme, protože když člověk nedokáže rozhodnout v "maličkostech", pravděpodobně nerozhodne ani ve věcech velkých, osudových, pokud nedáme do hry ještě pojem HRDINSTVÍ, které může zvrátit všechny varianty nerozhodnosti, neboť zvítězí v rozhodování "osudová hodnota" jednání konkrétního člověka.

Než začneme rozvíjet myšlenky o bezradnosti a nerozhodnosti. Řekneme - všechno se musí člověk učit (kromě toho, co má dáno geneticky), tak i rozhodnosti a ne-bezradnosti.

Učíme se v rodině, ve škole i na ulici a v zaměstnání, učíme se na každém kroku tím, že hledáme ve svých zážitcích POUČENÍ.

26. října 2011

"Příkecky"

ad (1) Normální bezradnost - je možné ji specifikovat podle toho, v jaké oblasti jedinec řeší problém, zda v oblasti, ve které má určité zkušenosti a jaké (v jakém rozsahu) a nebo zda v oblasti, kde jeho orientovanost je malá, nebo nedostatečná. Lze připustit, že některé kroky v rozhodovacím procesu jsou takřka univerzální, jíné více méně jedinečné.

ad (2) Navrstvení předchozích nevyřešených bezradností - každá "utrpěná" bezradnost na sebe je "nabalována", nebo se nabaluje na předchozí prožitek bezradnosti. Je to taková šňůra bezradností, která "tloustne" každou prožitou bezradností. Samozřejmě, že také "hubne" překonanou bezradností a ještě lépe, vůbec nenastalou bezradností v procesu rozhodování.

ad (3) Určení priority řešení - určování priority přístupem typu "pokusu a omylu" je poměrně běžné, ale čím větší naléhavost, důležitost věci, časová tíseň a přítomnost jiných nepřiznivých okolnosti (působení stresových faktorů), je její určení obtížnější a také rizikovější (více může dojít k omylu, př.nedostatečnému vyjádření angažovanosti ve věci.

ad (4) Vystupňovaná problematičnost - víme dobře, že situace kterou právě řešíme, se může zkomplikovat. Může se zkomplikovat v "rovině podstatných aspektů", nebo v různých rovinách méně podstatných, až banálních průvodních skutečností. Ty potom buď příliš nevnímáme a soustřeďujeme se na podstatu. Problém je také v tom, že význam zúčastněných aspektů se může např. s časem měnit. Příkladem může být poskytnutí adekvátní pomoci při autonehodě - chvíli to vypadá, že postačí první pomoc, ale začíná se ukazovat, asi ne. Potom je třeba jednat jinak. Volání záchranné služby, když podle našeho názoru není ohrožen život nám může připadat zbytečné. Pochybosti mohou naše rozhodování komplikovat, tedy ztížit.

27.října 2011

Blog (3) - O POVINNÉ SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ VE ŠKOLE

29. 10.2011 v 18.30 hodin

O POVINNÉ SEXUÁLNÍ VÝCHOVĚ VE ŠKOLE

SEXUÁLNÍ VÝCHOVA - co to prosím vás je ? To, že se tatínek mazlí s maminkou a potom pod peřinou jí tam a případně ona jemu, také něco dělá - strká mamince do vagíny "pochvy" svůj penis "meč", neboli pyj (né kyj), přirození aj.. Nebo zas maminka rychle tahá tatínka za pyj, nebo dokonce si ho dává do pusinky (dutiny ústní), nebo tam "dolu" ?

Tak já nevím, jak se tohle dá naučit ? Samé otazníky.

Tak za prvé, dítě sleduje své okolí a to daleko bedlivěji, než si dospělí často myslí. Za druhé dítě samo "něco" cítí v intimních oblastech, nejprve v obou případech v klíně (postupně kluk i holka objeví, že jsou tu určité rozdíly). Pro děti je to samozřejmě velmi zajímavé - proto taky vzájemné "ukazovačky" a "osahávačky", hry na "doktora". Je to něco libidinósního - to slovo ještě děti neznají. Je to zkrátka "fajn".

Jak tohle a další, všechno dětem vysvětlit ? A zase otazníky. Kde, kdy a s čím například začít ?

Je to jako na vojně - za pochodu (1).

Dávám naprosto za pravdu pí. JECHOVÉ, že hlavním informátorem v těchto "věcech" má být rodina a tam, ten příslušník (otec, nebo matka) stejného pohlaví. Pozor, nejde o cestu k homosexualitě, i když i na to je třeba dávat pozor. Synek vidí, jsem jako táta, jen on to má větší a já menší. To si musím ještě počkat. Dcerka vidí, že má "škebličku" jako máma, ona ale má ale větší prsa a dole chlupy. To já ještě né. Oběma dětem "normální" rodiče řeknou, podle pohlaví. Jednou budeš jako já. Tomu se říká začátek identifikace (2). A to je správné. Vlastně jde hlavně o IDENTIFIKACI a nejenom s "pohlavím".

Problém zde je jenom v rodině (nerodině), kde tyto informace děti nedostanou (3). A popravdě řečeno i takové "rodiny" a rodiče jsou. Proto je třeba se nad sexuální výchovou takovýchto dětí zamyslet a vymyslet něco, co jim pomůže správně a zdravě se rozvinout, jako děti ve "správných" a úplných rodinách.

Každá(ý) "normální" máma i táta, řekne svému dítěti, když se začne ptát, "přiměřeným" způsobem co a jak. I dospívajícím dětem, řeknou rodiče, co je potřeba. Případně jim dají "knížku", nebo doporučí přednášku, film atd.

Co tedy by se vlastně mělo učit "povinně" ve škole ? Jinými slovy "CO ZBÝVÁ NA ŠKOLU". No, z logiky věci vyplývá - biologické základy a etické pohledy na sexualitu. Dále případně o neplodnosti, sexuálních deviacích a sexuální kriminalitě (4), také o umělém oplodňování, a jaké má sexualita v mezilidských místo, zejména partnerských a manželských   v z t a z í c h (5).

No a je to !

Chce snad někdo říci, že jsem na něco zapoměl ? No, prosím - sem s tím.

30. října 2011

"Příkecky"

(1) Je to jako na vojně - za pochodu - postupnost poskytování těchto "citlivých" informací cestou verbálního, názorného a i "živě příkladného" získávání je zajisté citlivou (po všech stránkách přiměřenou a pokud možno přirozenou) věcí. Musí být zohledněn věk, dosažené znalosti, stupeň a přiměřenost zájmu dítěte, rodinná a celospolečenská situace. Vůbec by asi nejlépe vyhovoval obrat - podle situace (ta zahrnuje vnitřní dětské a vnější rodinné, skupinové a celospolečenské - př. školní osnovy - prostě, předpoklady a okolnosti ). Jinými slovy - co je rodiny, od rodiny, co je školy, od školy a co je celospolečenské, např. od ministerstva školství, zdravotnictví, práce a sociálních věcí, parlamentu, senátu, a s tochou nadsázky i presidenta republiky.

(2) Tomu se říká začátek identifikace - ale kde je začátek, průběh a konec identifikace ? Samořejmě k tomuto "jevu" dochází v časném dětství, né-li od narození (přehnaně řečeno, již od početí - případně genetickým určením). O genetice toho víme ale jen málo i když nám vědci omlacují "znalosti o GENOMU o hlavu. Jinými slovy IDENTIFIKACE je přirozený mechanismus živé bytosti v získávání "člověčí" (od slova člověk) orientace v hodnotách (tak jako "hra" - ostatních znalostí, vědomostí a dovedností),  "vstřebávání" předpokladně užitečných ( v negativním smyslu neužitečných-nesprávných, nebo patologických) informací pro život, částečně a svým způsobem, reflektující obecnou morálku a atributy doby.

(3) Informace, které zde (v rodině) děti nedostanou - To je velký problém, zejména proto, že všechny ostatní způsoby (nerodinné) získávání "citlivých" informací jsou méně efektivní, méně produktivní a více zavádějící. Cvičení způsobu navlékání kondomu a cvičné provádění masturbace nevhodným způsobem, může způsobit více škody, než užitku. A co, ZPŮSOBÍ !  Tady hraje osudovou roli "důvěrihodnost" poučovatele, případně procvičovatele. Zde je velmi jednoduché zaměnit hrušky s jablkama.

(4) Sexuální deviace a sexuální kriminalita - To je závažná stránka věci, zejména proto, že se v ní mohou promítat a spojovat zcela spontánně příjemné věci s nebezpečnými, založené třeba na triviální zvědavosti, atraktivnosti deviantního, či kriminálního jedince, nebo okolností s tím spojených, např. slib prohlížení "vzácných" poštovních známek (motýlů), sladkosti a jiných zajímavostí, jichž je nepřeberně, s NEBEZPEČÍM - ohrožení mravního vývoje, zdraví a případně i života dítěte, nebo dospívajícího.

(5) Místo sexuality v mezilidských vztazích, zejmína partnerských a manželských - Role sexuality v životě i obecně řečeno v mezilidských vztazích je zároveň VELKÁ (podstatná) i MALÁ (nepodstatná). Také "trochu" záleží na tom jak široce sexualitu chápeme. Její součástí je jistě i EROTIKA a LÁSKA , ta  může však ještě být naplněna jiným rozměrem, než sexem - charakterem a silou vztahu. Bez sexuality by musel být život založen na rozmnožování "ze skumavky" a to rozhodně, díky Bohu dosud není. Na druhé straně Zikmund Freund a jeho PSYCHOANALÝZA zná pojem sublimace LIBIDA. Ale to je zase jiná kapitola a jiná cesta, kterou se vydáme třeba někdy příště.

30. října 2011

Blog (4) - O UPŘÍMNOST

7.11.2011 v 10.00 hodin

O UPŘÍMNOSTI

UPŘÍMNOST je velmi, velmi frekventovanou otázkou kladenou kde - kým, ve směru kde - koho a tedy i kde - komu (1). Proč ? Jde o jakousi "identifikaci pravdy, či nepravdy". Prvotně jsou posuzována jednotlivá "sdělení" a posléze i "celé osobnosti". Nositelé uvedených "sdělení" (2).

Pravda je pravda. Pravda je jen jedna, tzv. SKUTEČNOST, ale "každý" může mít i svou pravdu, SVÉ VIDĚNÍ SKUTEČNOSTI (3). Sděluje-li například někdo "svojí pravdu" o NĚČEM, může to učinit v zásadě  dvojím způsobem - UPŘÍMNĚ A NEUPŘÍMNĚ. Obě tyto varianty mají ještě své "podvarianty". UPŘÍMNĚ - zcela, částečně, situačně specifikovaně (také třeba úplně absurdně - příkladně, tzv. opakem). NEUPŘÍMNĚ - tendenčním, nebo jinak klamavým způsobem a nebo způsobem popírajícím, negujícím, nebo zase naopak způsobem "vymýšlejícím", zveličujícím, nepřiměřeně oceňujícím. Je to velmi pestré divadlo ta hra o pravdu - lež a přetvářku, zlovůli, nebo nekritické "šetření" oběti.

PŘEVTVÁŘKA - je prostě denno-denní součástí našich "společenských" životů. Otázkou je ještě jedna varianta upřímnosti a to K SOBĚ (4). Je to poměrně dost absurdní, když jsme sami k sobě neupřímní. Zde zase hraje roli, jestli opravdu známe skutečný stav věcí, "skutečnou pravdu", napřiklad o svém zdravotním stavu.

NEUPŘÍMNOST - je tedy jakási manipulace s PRAVDOU (5), ať ve směru LŽI, třeba i milosrdné, nebo ve směru PODVODU, za účelem výhod, nebo i trestu. Tedy MANIPULACE S PRAVDOU, NEBO LŽÍ a jejIch důsledky, jsou vlastní překážkou UPŘÍMNOSTI, uměle vloženým klínem do PRAVDY. Také lze říci, že jde o jakési "zastírání", "překrucování" pravdy.

"Příkecky"

ad (1) - známe obraty, jako "buď, nebo buďme upřímní", nebo "je to neupřímné", "nejsi upřímný", on "není upřímný(á) atd. Je to o tom, že "data" nejsou presentována jak jsou zjišťováná, jak přicházejí", ale za určitým "postranním" účelem. Dá se říci, vždy za tímto postupem stojí nějaká VÝHODA manipulátora. Jiná věc je, jestli se tato "výhoda" určitě dostaví, neboť jak víme, existuje také SPRAVEDLNOST a její "nástroje" - TREST a nebo také, což nesmíme podceňovat VÝČITKY SVĚDOMÍ.

ad (2) - nositelé neupřímného sdělení, konkrétní OSOBY se stávají, většinou po opakovaném projevu neupřimnosti, osobami NEDŮVĚRYHODNÝMI. Je třeba nebrat je příliš vážně, častěji ale spíše byti obezřetnými, opatrnými a připravenými se s neupřimnými informacem, tedy lží, vypořádat. Tedy nebrat ji vážně, nebo naopak velmi vážně, ale v opačném smyslu důvěryhodnosti.

ad (3) - na své vidění skutečnosti má každý "právo", ale je-li od "skutečné skutečnosti" příliš velká vzdálenost, nabízí se potom otázka co to vlastně je - pravda, nebo lež. Trochu se tu ještě nabízí otázka, jestli pojem NEPRAVDY, je totožný s pojmem LEŽ. To budou muset asi dořešit etiologové.

ad (4) - přetvářka k sobě, to je asi neologismus, ale upřímnost - neupřímnost k sobě je otázkou důvodů (většinou to bývá v případech, kdy pravda je nepříjemná, těžko, nebo "vůbec" nesnesitelná -prostě těžko přijatelná) - může jimy býti slabost osobnosti, deviace osobnosti, nebo její patologická labilita.

ad (5) - schopnost manipulace s pravdou může být stejně tak hodnocena jako zavrženíhodná, jako dovednost žádoucí a oceněníhodná. Je totázka dovednostní a morální. Tak například ve válečné situaci, je schpnost oklamání vysoce hodnocena, jde v podstatně o vystupňovanou neupřímnost - LEŽ.

Zakončím úslovím, že - lež má krátké nohy, ale bohužel to může být i naopak. Dialektikaka je dialektika.

7. listopadu 2011

Blog (5) - O ODPOVĚDNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI

O ODPOVĚDNOSTI A ZODPOVĚDNOSTI

Prvně musíme odlišit pojmy ODPOVĚDNOST  a  ZODPOVĚDNOST. PRVNÍ pojem znamená převzetí, nebo nabytí obecné odpovědosti. Když jakýkoliv člověk něco dělá, měl by to dělat odpovědně - tedy s ohledem na potřeby a pravidla místa a pospolitosti, ve které žije. DRUHÝ pojem vystihuje skutečnost, že člověk v průběhu svého života zodpovídá za podmínky průběhu určitého děje, činnosti, procesu, povinnost, úkolu, za který, za jehož výsledek se bude zodpovídat buď sám sobě (napřiklad jako rodič za výchovu dítěte), nebo někomu přímo, nadřízenému, nebo potažmo "svému svědomí", Bohu.

(pracuje se na tom)

Blog (6) - Z DÍTĚTE DOSPĚLÝ

17.11.2011  v 8.44 hodin

Z DÍTĚTE DOSPĚLÝ

ÚVOD

Narodil jsem se, narodili se i ostatní. Je to prostě o "narození" a to je teprve pokračování začátku. Samotný začátek je kdesi v nedohlednu, ale nikoliv jen do BUDOUCNOSTI, ale také do MINULOSTI, a kdo ví, jak ještě.  A, je vůbec nějaká minulost ? Jsou tací, jako například VŠICHNI OKOLO, kteří to mají celkem jednoduché - minulost, přítomnost a budoucnost. Podle mne jsou to však "prostory" (úmyslně neříkám "časy"- ty jsou, podle mne, jen vlastnostnostmi "prostorů" - rychle ještě jedna komplikace prostory "zaplněné a prázdné"), které do sebe přinejmenším pronikají, ale jak ? Tak jak například může být BUDOUCNOST, BEZ MINULOSTI ? To prostě nejde. Jak může být PŘÍTOMNOST BEZ BUDOUCNOSTI ? To by jít mohlo, za předpokladu, že bychom "budoucnost" vůbec nepředpokládali. Takže, to je taky blbost. No a co tedy MINULOST BEZ PŘÍTOMNOSTI ? To by asi taky nešlo. Ale myslím si, že je to trochu SLOŽITĚJŠÍ a i "trochu" (hodně) jinak. MY totiž žijeme v dimenzi -  TADY A NYNÍ, A NĚKDY TAM A TENKRÁT, A DOKONCE NĚKDY TENKRÁT A TADY. Je v tom trochu zmatek.

Můj příspěvek spočívá v myšlence PROLÍNÁNÍ našeho bytí, existence (jinak také - prostupování v souslednosti směrem dopředu, dodozadu, ale také nahoru a dolu v rámci uvedených rozměrů naší existence (minulosti, přítomnosti a budoucnosti). Jak si ale představit směr NAD A DOLU, například u přítomnosti. Že by šlo o nějakou HORNÍ A SPODNÍ PŘÍTOMNOST ? Prostě, já si myslím, že je to "blbost". Tak tedy, co bude předmětem našeho dalšího (opravdového) zkoumání ? Pojem PROLÍNÁNÍ ještě doplním pojmem PRŮNIK, PRŮTOK, ROJENÍ, ÚNIK, prostě  V Z N I K. Ale je vůbec nějaký vznik ? Není jen TRVÁNÍ ? A dostáváme se k pojmu STVOŘENÍ. A co s ním ?

Já říkám BŮH, můj PÁN - STVOŘITEL. Já říkám, nevidíme ani do VŠEHO NAŠEHO, vidíme jen NĚCO. STVOŘENÍ nevidíme vůbec. My vidíme jen jakési "výsledky" stvoření, stvoření jako takové prostě NE.

To, že vidíme jak se larva proměňuje v motýla neznamená, že vidíme "stvoření". Máme jakýsi "odstup", my předpokládáme a konstatujeme nějaké dění, proces a výsledky. Ani ty VÝSLEDKY nevidíme, my je jen "tušíme" ! Chybí nám prožitem stvoření. Stvoření, není nástroj se kterým umíme pracovat. My jen "vytváříme". My nedokážeme "prostoupit" do linií a vlastností "materiálů" i živých v jejich "rovině dění", jen sledujeme jakýsi statický a dynamický, leč mechanický "postup dílčích výsledků".

Ale, stačí to ? Bohužel, moje odpověď zní: MUSÍ TO STAČIT, nemáme na vyběr ! (?)

STAŤ

Jak se stane z dítěte dospělý ? Roste, vyvíjí se, zraje a je tu. Potom vyzrává, dozrává, stárne, je starý a umírá (odchází kamsi do nedohledna - kam může mrtvé maso, kost a kůže odejít a popel ?

DÍTĚ je naděje. Trochu předbíhám, a dospělý tuto naději dokáže zničit. Proč ? Protože nepochopil smysl pojmu a reality naděje samotné. Proč dospělí ničí své děti ? Oni to přeci nechtějí, ale přesto. Nedokáží totiž oddělit "svůj život" od "jejich života". Berou "jejich život", jako pokračování "svého života" ne potažmo, obrazně, ale DOSLOVA.

Život narozeného dítěte je JEHO ŽIVOT. Rodiče, DOSPĚLÍ mohou dělat pro budoucí dítě, SPRÁVNÝ (DOBRÝ) VÝBĚR PARTNERA A PŘÍPRAVU NAROZENÍ A VÝCHOVY DÍTĚTE. JINAK NIC. Dospělí, ale často chtějí dělat VÍCE,  ale ve skutečnosti dělají MÉNĚ a mnohdy ještě VÍC NEŽ MÉNĚ. ŠKODÍ !

Jak tuto tendenci zvrátit a dát dítěti "to nejlepší" ? Mohou na to být nejrůznější názory, ale určitě by si rodič měl tuto OSUDOVOU OTÁZKU položit, neboť bude pro vývoj a vlastní dospělý život hrát PODSTATNOU ROLI.

Haletovskou otázku "být či nebýt" si musí položit každý sám. A rodiče musí svému dítěti umožnit, aby si ji mohlo SVOBODNĚ , myslím relativně svobodně (absolutně to díky vlivu dospělých prostě nelze)  p o l o ž i t .

Pokračování někdy příště ...

Blog (7) - VÝBĚR PARTNERA

23.01.2012 ve 18.36 hodin

VÝBĚR PARTNERA

Úvod

          Často se lidé marně zamýšlí nad tím, že a proč jim nefunguje partnerský vztah. Přemýšlí, přemítají, hledají složitá vysvětlení proč se partner zachoval tak, či onak a ne jinak, například tak, jak by si oni přáli. Ale protože partner se tak zachovává, nezachovává opakovaně, musí to mít nějaký důvod. Čím to tedy asi je ? Odpověď je poměrně jednoduchá a řekl bych dokonce i známá, ale vždy znovu překvapující. Člověk by prostě očekával, a taky většinou vždy očekává, že partner se zachová tak nějak v souladu s určitými „samozřejmými očekáváními“  (1) a nebojím se říci, tak nějak podle partnera - „správně“.

Ale chyba lávky. Zjednodušeně řečeno, partner se zachová vždy, tedy tak říkajíc skoro vždy tak, jak byl   v y c h o v á n ,  popřípadě, částečně ještě k tomu tak, jak se v průběhu života „přiučil“. Přiučení ale nemá sílu vychování. Je tak říkajíc spíše ovlivnitelné. Ale vychování je komplexnější, stálejší, pevnější, zásadnější a často neměnné. To, co se člověk přiučil, se dá ovlivnit, upravit, přizpůsobit, ale vychování jen těžko – záměrně neříkám, že vůbec. Říkám to s těžkým srdcem, neboť tolik lidí, tolik partnerských vztahů je chyceno do „pasti“ důsledků a vlivu výchovy. A tak málo se daří tuto stavbu – výchovy - (2) nějak zásadně přestavět, natož úplně změnit.

(Můj známý,  PhDr. Jiří Růžička nedávno v jednom textu použil obrat „koučování-koučink“, já říkám „průvodce“, případně „dynamický poradce“ – ten by mohl být , věřím efektivně nápomocný v ovlivňování změn v partnerském vztahu a také „Plzákovština“ (v pozitivním smyslu), by mohla k vysílání adaptačně silných a smysluplných signálů a apelů  přispět).

Je to veliké téma – neboť všichni lidé, tedy naprostá většina jednotlivců byli „nějak“ a „někým“ vychováni a s tím se nedá nic dělat.

(Dalším , hlavní roli hrajícím kamenem úrazu je jedinečnost jednotlivostí a celistvosti jedince, s jeho vlastnostmi a všemi aspekty jeho osobnostní výbavy (kompktnosti), což právě hraje roli v rozličnosti a komplikovanosti podmínek výchovy v rodině a v jejím jedinečném individuálním a sociálním složení).

Jedinou nosnou alternativou je tedy adekvátní, kongruentní  a  efektivní   v ý b ě r    p a r t n e r a.

 (I když bych ještě věděl o jednom řešení, ale o jakémsi partnersky fantasijním – výchova na míru, výchova budoucích partnerů v jednom prostředí se stejnými vzory a hodnotami, jinými slovy s takovým jakýmsi apriorním „předvýběrem“. To je ovšem, jak jsem podotknul nesplnitelná fantasie a možná by tato forma „formování“ budoucích partnerů (vlastně již současných) přinesla a odhalila další zdroj nových a možná dokonce dosud neznámých obtíží. A tak zůstaneme raději u normálních partnerských vztahů, jak je známe).

Jak k utváření nosných partnerských vztahů přistupovat,  jak to udělat, aby fungovaly ?

Zajímavá věc, která s tímto problémem souvisí a napomáhá k jeho vysvětlování je pojem „individuality“ a „jedinečnosti“ a možná i „neopakovatelnosti“. Spočívá například ve fenoménu sourozenectví, výchovy jedináčků synů, dcer a dvojic, případně trojic i více, synů a dcer, synů a synů, dcer a dcer a konečně i dvojčat jednovaječných a dvojvaječných.

Ukazuje se, že v jedné rodině se ve vztahu k jednotlivým dětem postupuje (přistupuje) různě, tedy vychovává jinak (3).

A tím je v partnerských vztazích ještě více věcí, které je ovlivňují a činí je obtížněji ovlivnitelné v průběhu jejich trvání. Jde o různé typy partnerských vztahů, kamarádských, přátelských, tzv. na hromádce a nakonec i manželských.

          Prozatím jsme si tímto úvodem trochu ujasnili o jak složitou věc jde v partnerských vztazích, v tom, aby „bezproblémově“ fungovaly – mám na mysli problémovost, co do reálné „překonatelnosti“. Nicméně musíme vyslovit i variantu problematiky partnerských vztahů, co do reálné „nepřekonatelnosti“ partnerských problémů.

Tato nepřekonatelnost je často a já říkám zcela nejčastěji, vinou, ale spíše v důsledku rozdílné výchovy v partnerském vztahu zúčastněných jedinců (poznámka - rozdílnost zde může jít až do obludných rozměrů).

Uvědomuji si také, že velkou roli v neadekvátním výběru partnera hrají vizuální charakteristiky (shody a neshody), rodinné filosofické a náboženské charakteristiky a výchovná východiska. Je toho prostě relativně hodně co vznik, trvání a případný konec partnerských vztahů ovlivňuje. Na příklad „vztah“ předrozvodový, rozvodový, porozvodový, vdovský a další, na příklad vztah manželský, nemanželský atd.

Výběr partnera

1. Faktory, které hrají roli

            - pohlaví

            - dominantnost - submisivita

            - inteligence

            - jinak vše podle biologie, filosofie a konec konců i psychologie osobnosti

2. Osobní charakteristiky

            - bylo již řečeno, podle psychologie osobnosti, například národnost, nebo rasová příslušnost (xenofobie)

3. Okolnosti (roční období, místo a čas atd.)

            - věk, vývojová etapa jedince

            - citová situace - pracovní vytížení, zamilovanost, zklamanost, touha, odmítání

            - spolčenská situace - krize, konjunktura, móda

4. Typy výchovných charakteristik rodin partnerů

             - rodiny volnomyšlenkářské, puriánské

             - rodiny kompaktní - pevný a vyvážený partnerský řád

             - rodiny jednostranně a oboustranně rozvedené

             - rodiny homosexuální

5. Co si partneři v rodinách osvojili a jaké jsou jejich anticipace

             - jednotnost, či rozdílnost výchovných představ rodičů

             - tvůrčí smysl pro budoucnost, či snášení jakékoliv přítomnosti, bez anticipací

             - generační model rodiny

6. Jak  partnerství začínají, pokračují a nekončí, nebo končí

             - seznámení

             - co hraje roli - akceptace partnera

             - představa průběhu a konce

             - děti - kdy, kolik a jejich budoucnost, například vzdělání

7. Pohyb – požadavky, volby a přizpůsobení v partnerském sžívání

            - zaměstnání - "normální", volné, denní nebo noční

            - priority - děti -auto -dovolená-vlastní byt nebo dům

            - rozdělení domácí práce

            - četba a kulturní orientace

            - plánování budoucnosti

8. Důležité body trvání partnerského vztahu

             - pravidelnost a nepravidelnost sexu

             - věrnost a nevěra

             - nemoci

             - stárnutí - přechod, impotence

             - stav duševní a tělesné spřízněnosti

9. Řešení nesouladu a krizí

             - schopnost domluvy

             - schopnost pochopení obtíží partnera

             - hledání řešení, boj, násilí

             - rozvod -boj o majetek, rozvrat

             - hledání poradenství

10. Hodnocení efektivnosti, trvanlivosti, perspektivnosti partnerského vztahu

    1. Dokud nás smrt nerozdělí - partnerství chápané jako celoživotní úkol a úděl

    2. Na dobu určitou - partnerství na zkoušku, co to udělá, co nám to bude přinášet

    3. Na dobu neurčitou - uvidíme, jak dlouho to vydrží, to se ukáže

    4. Konec, hned teď - nemá to smysl, nehodíme se k sobě, s tebou žít nemohu a nechci

11. Vlastní hodnocení partnerského vztahu

    1. Partnery - co si o sobě myslíme, jak se vidíme, je to životaschopné, je to na nic

    2. Sociálním okolím (rodinou, sousedy, spolupracovníky, milenci a poradci) - tak co tomu říkáte-pasuje vám to, nehodíte se k sobě, tomá, nebo nemá budoucnost

Poznámka

Dne 19. ledna 2012, na základě obvinění manželky, že jsem „mamánek“ (proto ona asi měla 5-letý románek).

Potom mě chtěla „vykleštit“ , což dělá opakovaně (já ale už mám stejně chámovody odříznuty, z titulu radikální prostatektomie Ca prostatae), tak jsem jí dal facku a ona odešla do práce…

"Příkecky"

(1) Samozřemá očekávání - tento druh očekávání v partnerských vztazích je "normální", potíž spočívá v nedostatečné komplexnosti znalostí partnerovy výchovy v rodině - tedy také znalosti rodiny jako takové (například výchovné vlivy prarodičů, známých, učitelů). Nestačí tedy jen vědět, že rodiče byli dva (muž a žena), ale je potřeba znát celou řadu dalších věcí, věk, pravidla komunikace, výchovné zásady, atd.

(2) Stavba výchovy - osobnost člověka je vlastně jakási "stavba" . Je tam toho moc, určuje jak se člověk bude chovat, co bude cítit, o co bude usilovat. A to nejenom v individálním rozměru, ale i v partnerské vztahu.

(3) Každé dítě v rodině se vychovává jinak - čím to je, není zas tak složité odhalit - hraje zde hlavní roli střet individualit rodiče a dítěte. Teoretických variant je nepřeberně, praktických, tolik zas není.

31. ledna 2012

Blog (8) - LEŽ MÁ DLOUHÉ NOHY

1.6.2012 v 11.30 hodin

"Pravdu lze zmanipulovat, jakýmkoliv způsobem, jenom ne pravdou"

LEŽ MÁ DLOUHÉ NOHY

Co je to vlastně lež, je to opak pravdy ? "Opak" je příliš rezolutní výraz, co takhle "přizpůsobení" pravdy zdůvodněnému požadavku výkladu ? Dovedu si představit, že pojem pravdy není tak "jednoznačný", jak jsme zvyklí jej používat. "Buď je to pravda, nebo lež".

Nejsem odborník na PRAVDU. Jen si tak přemýšlím a spekuluji - teď už dokonce vím  a dovedu si představit co asi znamená výrok: "Všechno je jinak".

Protiklady, zákruty a úhly pohledu. Je pravda totožná s pojmem "správnosti". Je pravda správná ? PRAVDA je ! Ale často ne v jednoduchosti, jak se vysvětluje, ale ve složitosti. Obtížné jsou důvody pro určení pravdy. Je tedy pravda jev "tendenční". Ano, myslím si že je. A to komplikuje situaci. Neboť běžně máme za to, že pravda je jednoznačná, nezmanipulovatelní - čistá. Možná pravda "nadpozemská" taková je. Lidská nikoliv a je pro to mnoho důvodů, jak v individuálním životě, tak v "životě" společenském. Viz například tvrzení:"Každý má svou pravdu",  "Svět chce být klamán" ...

Vím, nevím (vím, že nic nevím) - jen si myslím.

Takže jak se postavit ke známému (převzatému) tvrzení pana Václava Havla "PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ NAD LŽÍ A NENÁVISTÍ" ? Co všechno při nejmenším je obsaženo v tomto tvrzení, jaké atributy pravdy ?

1. Pravda je poplatná lásce ! ?

2. Lež je polatná nenávisti ! ?

3. Pravda je presentována jako něco "dobrého", lež, jako něco "špatného" (nabízí se otázka jaký je rozdíl mezi špatným a dobrým a proč...)

4. Pravda i lež jsou poplatny předmětu "boje" - teprve vítězství určuje, co je pravda a co lež ...

5. Nabízí se tedy otázka: Kde hledat PRAVDU ? (je to něco mezi pravdou a lží, nebo jenom něco pravdivého, ale jiného - případ od případu ...může být současně pravda lží a naopak a za jakých okolností ... ?)

Jak a proč nehledat pravdu, jak a proč obcházet pravdu, jak lhát v zájmu pravdy - jak  "DĚLAT PRAVDU" ?

A jsme v tom pěkně zamotaní !

Individuální problematika pravdy a lži

1. Má mě ráda, nemá mě ráda - miluje mě, i když mě podvádí ? (zákulisí a zákoutí lásky ...)

* je jedinec dostatečně "chytrý", aby odhalil své "zneužití" a vyvaroval se mu ...

* Vyjadřování pravdy

  - jasně a srozumitelně

  - vyhýbavě a nepřesvědčivě

........................................................................................

.......................................................................................

Společenská problematika pravdy a lži

1. Společenské "pravdy" a lži

Lež je etablovanou formou, metodou tendenčního a účelového překrucování pravdy ! Proč ?

* Mocenské zájmy

  - jednotlivců a skupin (organizovaný zločin)

  - jak chtějí, aby "svět" vypadal - aby z toho měli ZISK

* Boj o moc - politika "špíny"

  - vydírání

  - vytváření pravidel postupné a "zdůvodněné" likvidace

* Tyranie

  - mediální popravy - stínání hlav, které "přečnívají"

2. Kolektivní lži

* Korporativní žurnalismus: UMĚNÍ PODVODU (www.zvedavec.org - Patrick Henningsen)

  - co je "podvod" v řeči o pravdě a lži ? Lež je řečí podvodu - kdo lže, PODVÁDÍ.

Vymyslel jsem pro "odborníky" na společenskou lež název "Neropsychologové"¨- konstruktéři "fiktivního" zločinu na objednávku, vedoucího k pohnání k odpovědnosti "nepravého" ( tím neříkám, že zcela nevinného).

Jsou to mimořádně inteligentní, vzdělaní ale morálně pokleslí lidé - odborníci (nejenom psychologové, ale i sociologové, matematici a třeba i "jasnovidci"), kteří pracují za úplatu na manipulaci s fakty ve prospěch zadavatele (objednavatele). Úplata nemusí být přitom jenom peněžní, ale třeba i  "platba"  z nepřeberné škály výhod (dokonce i výhody zachování života, viz film BRUTÁLNÍ NIKITA) .

  - kdo je zaměstnává ? "význační jednotlivci", šedé eminence, ale ti ( to) co máme na mysli, hlavně STÁT ( v rámci tzv. státní správy -státní zástupci, policie soudci, věznitelé ...)

* fenomén zrůdnosti

  - vytváření "faktů"

  - manipulace s fakty

  - přizpůsobování faktů  (někdy zapeklitě dynamické ...)

1.6.2012

Blog (9) O ZBYTEČNOSTI

4.6.2012 v 8.34 hodin

O ZBYTEČNOSTI

Často slyšíme větu: Je to zbytečné ! A teď přemýšlíme, týkáli se to nás, proč. Proč může být něco zbytečné, odpověď - není to potřebné. Ale "kdo" to posoudí, že to není potřeba, čili, že je to zbytečné ?

Může to být i bez "posouzení", prostě se to stane. Co se ale stane ? Člověk se o něco snaží, má třeba hlad a snaží se najíst, tedy hledá něco k snědku. Ale jako na "potvoru", nic nenachází - lednice je prázdná a "bramborový salát" zapomenutý přes noc na stole, "zapáchá" a odpuzuje. Je to zbytečné dále hledat. Budeme se muset obléci a jít si něco koupit.

Nebo, bezhlavě se zamilujeme, ale madam nereaguje. Zkoušíme se usmívat, děláme cukrblata, vytahujeme se z ramenou a tváříme se důležitě, takřka bohorovně. Nic. Otevíráme peněženku, jakoby náhodou (padají nám stokoruny), nic. Je to zbytečné (madam, trochu shovívavě říká:"jiskra nepřeskočila, nejste můj typ". A je vymalováno.

Boj ale pokračuje uvnitř, smíření - vždyť já to vlastně nepotřebuji (pro jedno kvítí, slunce nesvítí ...) - je to zbytečné !

Známe také pojem NEZBYTNOST. Je to také, tak trochu slovo taktické, posuzujeme - je to potřeba, není to potřeba, je to zbytečné ...?  Ne, není to zbytečné, ale také to není nezbytnost. Zase  - smíření. Tak vidíme, že buď smíření, snažení a nebo "boj".

Velmi plodné a výživné je slovovo tzv. "vzorce" chování. Když jednáme podle určitého vzorce, kde jsou obsaženy přímé znalosti jedince i zprostředkované (například od rodičů), očekáváme výsledek zase podle tohoto vzorce. Existují ale samozřejmě i "jiné" vzorce, které vůbec neznáme, něco jsme o nich slyšli, nebo o nich "dobře" víme, ale nepoužíváme je, protože s nimi nesouhlasíme, nebo jim z různých důvodů "nevěříme".

Tedy o ZBYTEČNOSTI, NEZBYTNOSTI, nebo i podmíněné "POUŽITELNOSTI" vedeme vnitřní monolog a někdy si o tom povídáme s druhými lidmi, nebo s BOHEM.

ZBYTEČNOST neznamená, jak se zdá, ABSOLUTNÍ NEMOŽNOST. Otázka zní, jaká je ta "míra" zbytečnosti, možná i nezbytnosti.

Pravdou je, že jakékoli "řešení" někam vede, proto další otázkou je, jak je to "daleko" od POTŘEBNOSTI. Je zajímavé, že ani potřebnost není absolutní jednotkou - může být maximální, větší, menší a nejmenší, takřka žádná - kdy se rovná tzv. rovná nule. Matematika potřebnosti však je ošidná věc, ošidná je dokonce i "geometrie" (mám akademicky vzdělaného kamaráda, který tvrdí, že všechno lze spočítat - i VELKÝ TŘESK).

Třesky - plesky, je to zamotané a na lidský mozek "přesložité". Je snad ještě nějaký jiný mozek, tedy kromě lidského ?

Ano, počítač a Bůh.

Blog (10) O VZTAHU

5.6.2012 V 9.08 HODIN

O VZTAHU

Vztah - to je vážné slovo, skoro bych řekl "slovo do rvačky" (specifické vyjádření intenzity zájmu o poznání, či porozumění problematice vztahů i třeba určitému vztahu, jehož se naše mysl v průběhu našeho života dotkne). Různými vztahy se to jenom hemží. Vrcholem je možná vztah ke vztahu a o tom budu vlastně (možná) právě zde psát. Z psychologického hlediska je vztah něco jako VAZBA. Nemám na mysli ochrannou vazbu, ve které se nachází právě David Ráth a mnoho dalších na celém světě, ale je to vazba vyjadřující (možná) vyjádření určitého "zájmu" o něco mimo mou osobu. Ani to však není to pravé ořechové a vyčerpávající vysvětlení, protože mohu mít krásně zájem o svou osobu a vše, co s ní souvisí. Tedy je to asi abstrakce vyjadřující "míru mého zájmu" - fascinaci, lhostejnosti nebo něco mezi tím a nebo dokonce mé "neznalosti existence" předmětu tohoto zájmu.

Dále bych řekl, že jakýmsi vyjádřením povahy vztahu je postoj. Postoj vypovídá o tom JAKÝ MÁM VZTAH k předmětu VZTAHU. Je to upřesňující, ohraničující vyjadření o povaze vztahu. A zase známe další definiciátor vztahu - postoj k postoji. Někdo by řekl, je to úplně zbytečné se pytvat s tím, co je co. Ale není, je to důležité, protože nám to umožnňuje vhlédnout "škvírou" naší lidské schopnosti vidět do  n e k o n e č n é   s l o ž i t o s t i   našeho bytí.

Blog (11) O HŘE

6.6.2012 V 9.40 hodin

O HŘE

HRA je nanejvýš zajímavé a důležité tema. Zabývat se "hrou" je tak trochu zahrávat si "se vším", neboť zdá se, a dost často, takřka "na každém kroku", že "hra je ve hře".

Kde začít smysluplné "povídání" o hře ? Moje maminka říkala a rozhodně nebyla filosofkou (jen milující a milovanou mámou), že: "Svět je divadlo a my jsme v něm herci" a také, že "Svět chce být klamán". Tedy, souvisí pojem hry s pojmem KLAMÁNÍ (klam) ?

Není to jediný možný "kontakt" těchto dvou pojmů. Také VÝSTRAHA (jakási příprava na realitu) a PŘEDSTÍRÁNÍ je čato vykládáno jako hra, nebo NAPODOBOVÁNÍ, PROCVIČOVÁNÍ  a dokonce i HLEDÁNÍ, OBJEVOVÁNÍ a VYNALÉZÁNÍ, také  ZÁBAVA, KONÍČKY, HOBY, tvorba k tomu také patří - SNĚNÍ, BÁSNĚNÍ (hra se slovy), MALOVÁNÍ, KOMPONOVÁNÍ a HRANÍ (na hudební nástroje), TRÉNINK, PSYCHODRAMA (hraní rolí) ...

Zní to slovo hodně do šíře a jakoby všechno, co je pod ním schované nebylo "vážně", jen tak "jako", na zkoušku a uvidí se, zkrátka provizórium. Někdy dokonce dominuje dojem, že jde o zvláštní druh podvodu, habaďůry, skutku, za který nenese jedinec zodpovědnost.

Narozdíl od "činu", "osudového skutku", je hra "nácvik", nebo předstírání reality. I například umělecká činnost -psaní, malování, recitace, hraní hudby je jakob určitý "pohled" na realitu. Realita je to, co prožívá umělec, když tvoří a ne to, co prožívá konzument, čtenář, divák, nebo posluchač.

Tak jsem se trochu zapovídal....

Jakou ale HRU bych tady chtěl blíže osvětlit a spolupochopit ?

Zatím pracovně a k výběru několik obratů vyplývajících ze se souvislostí s pojmem hry a jeho možné náplně:

* Hrát si ... s něčím, na něco ...

* Zahrát si ... s někým, o něco ...

* Vyhrát si ... trochu, dosyta ...

* Zahrávat si ... s něčím, s někým ...

* Pohrát si ... s něčím, s někým ...

* Sehrát ... něco, nějak ...

* Vyhrát ... s něčím, uspokojit se hraním ...

* Nahrát ... něco, někoho, někomu ...

* Prohrát ... být neúspěšný ve hře ...

* Dohrát ... zápas, hru, skladbu, přestat hrát ...

* Přehrát ... skladbu, roli, zvítězit, možná i oklamat ...

* Hra o jablko ... o co, o výhru, o život ...

* Herci a herečky ... amatéři, profesionálové, pacienti, kompars, hysterici a hysteričky, bílý koně ...

* Herecký výkon ... jako takový, malý, velký, dobrý, špatný, úspěšný, neúspěšný, autentický, opravdový ...

* Matematické hry ...

Eric Berne (Erik Berne) - Jak si lidé hrají (Nakladatelství DIALOG 1992), to je možná ta CESTA, po které se chci tady ve svém blogu vydat.

Látku uchopím po svém tak, abych přišel poměrně rychle k věci, k tomu - proč a jak si lidé hrají, podle mých zkšeností. Myšlenky Errika Berneho budo jistě mojí snahu provázet, aniž bych si dělal nějaký velký nárok na svou originalitu a uznání. Jde přeci o "věc", pokusit se nahlédnout do problematiky vztahů mezi konkrétnimi lidmi a trošičku se pokusit pochopit, co je trochu PŘÍLIŠ vědecky nazváno TRANSAKČNÍ ANYLÝZA.

Můj skupinový GURU Dr. Spitz zjistil, že pokud dítě "delší dobu trpí nedostatkem vhodného zacházení, projeví se u něj sklon k rychlému zhoršování duševního stavu...".

"Hlad po podnětech" ...nejvhodnější formou podnětů nám poskytují DŮVĚRNÉ VZTAHY. Opakem je CITOVÁ DEPRIVACE.

* POHLAZENÍ je základní jednotkou společenské akce

* Vzájemnou výměnou pohlazení se vytváří TRANSAKCE, která je opět jednotkou vzájemných společenských styků

* Zábavy a HRY slouží člověku jako NÁHRADA za opravdové prožívání nefalšovaných  DŮVĚRNÝCH VZTAHŮ - mohou být pokládány spíše za předběžný příslib, než konečné naplnění ... uvolnění člověka

* HLAD PO UZNÁNÍ - klíčové slovo ....

Další terapeutické zkoumání otázky proč a jak si lidé hrají na mém webu:

www.psycho-lazebnictvi.webnode.cz

Možná, pokračování příště ...